Krásný štafetový závod JIZERUN je za námi a my jsme stáli na jeho startu a byli jeho součástí. Děti z dětských domovů to znovu dokázaly. Tenhle závod totiž není jen o běhání. Je o překonávání vlastních hranic, týmové spolupráci, vzájemné podpoře a odvaze jít za své limity. Na start sev sobotu 7. listopadu v brzkých ranních hodinách postavily výjimečně dva běžecké týmy složené ze čtyř dětských domovů a zařízení – Tuchlov, Kašperské Hory, Žďár nad Sázavou a Hamr na Jezeře.
My jsme se přiblížili startu již v pátek navečer, kde jsme využili zázemí hasičárny v Praze Újezdu, kde jsme se připravovali na následující den - popsat klukům trasu, připravit reflexní pásy, nabít čelovky, připravit běžecké oblečení a teplé ošacení na převlečení. A hlavně si trochu odpočinout a nabrat sil. Jenže s tím odpočíváním to zase tak slavné nebylo. Na běh se totiž všichni moc těšili! Už pře třetí hodinou jsme byli na nohou a krátce před čtvrtou na atletickém stadionu v Čelákovicích připraveni na start. Ten zazněl přesně ve 4.15 a na trasu jako první vyběhl Sam. Na kole mu a jeho kolegovi z VÚ Ždár dělali podporu strejda Josef Švestka a Petra Volková. Ranní zima byla pořádně znát. Sama vystřídal Adam v malé vesničce Sojovice, ještě za velké tmy a zimy a pak už za svítání převzal štafetu Bastien v Benátkách nad Jizerou. Ten pak předal štafetu Tobíkovi, který na trasu vyrazil svěže a v pěkném tempíčku. Naštěstí nám už vykouklo sluníčko a začalo krásně hřát. Nejdelší trasu zaběhl Tonda, který pak u Kláštera předával štafetu klukům z DD Hamr. Měli jsme pár hodin na to odpočinout přejet o kousek dál a dát si oběd. Pak už jsme zas byli připraveni odběhnout další úseky. Samozřejmě se neobešlo všechno úplně bez komplikací. Kolem čtvrté odpoledne se nám jedna parta na chvíli odchýlila z trasy - zrovna ta, co měla předávat štafetu nám. Ale všechno se zvládlo, cesta se našla a běželo se dál. Kolem páté už se začalo stmívat a s přicházející tmou opět klesala teplota, ale také únava, na řadě byli zase naši nejmladší běžci, ale ti to vůbec nevzdávali - byli úžasně disciplinovaní, ochotní, plní entusiasmu. A co bylo během celého závodu opravdu skvělé? Obdiv a povzbuzení, které děti dostávaly od ostatních závodníků. Bylo nádherné sledovat, jak jim ostatní fandí a oceňují jejich odhodlání. Ta atmosféra, kterou vytvořili byla úžasná a upřímná.
A pak přišel ten nejkrásnější okamžik. CÍL! Všichni jsme dorazili v pořádku. A v cíli na děti čekal obrovský potlesk, který patřil právě těm statečným běžcům. Za jejich odvahu, vytrvalost a všechno, co během těch dlouhých kilometrů dokázaly. Tohle by ty děti nikdy nedokázaly bez tak velké podpory lidí v dětských domovech.
165 kilometrů z Prahy až do Jizerek. Pro někoho možná jen číslo. Pro naše děti ale obrovská zkušenost, spousta překonaných překážek a důkaz, že když drží spolu, dokážou mnohem víc, než si možná samy myslely. Věříme, že na sebe byly právem hrdé. A nejvíc hrdí jsme na ně byli my! Děkujeme všem dětem, tetám, strejdům a všem, kteří se na této cestě spolu s námi podíleli. Bylo to naprosto úžasné! JIZERUN 2026 – zase jednou zážitek, na který jen tak nezapomeneme! Moc děkujeme Tomášovi Slavatovi a Petře Volkové, kteří nám štafetový běh zajistili, na cestě nám byli velikou podporou a bez nich by to prostě nešlo.


