Starobylému náměstí středověkého městečka Kašperských Hor dominuje mimo renesanční radnice a gotického kostela dvoupatrová budova s výraznou architekturou v jižním rohu. Je to bývalá budova německé měšťanské školy, která vznikla v roce 1879. Svému účelu sloužila až do 2. světové války, kdy zde byly umístěny rodiny uprchlých Němců. Po skončení války zde byla kasárna americké armády, škola SNB, muzeum a později útvar PS. V roce 1956 rozhodl KNV v Plzni o zřízení dětského domova. V září téhož roku sem převezli 61 dítě ze zrušeného Dětského domova v Trpistech a 11 dětí ze vzdálených obcí Šumavy, které by jinak vzhledem k vzdálenosti nemohly navštěvovat školu. Děti byly ubytovány v 6 velkých ložnicích, chlapci v I. a dívky ve II. poschodí. V každém poschodí byly umývárny se sprchami, stravování probíhalo v jídelně v přízemí. V listopadu už stoupl počet dětí na 96. V tomtéž měsíci byl ve vedlejší obci Rejštejn ustanoven „Spolek přátel dětského domova“. Ředitelem DD byl jmenován učitel školy v Rabí František Dušák, který zde pracoval do roku 1960, kdy z této funkce ze zdravotních důvodů odešel, a na jeho místo nastoupil Jan Hoffman. V roce 1963 nastoupil do funkce ředitele Jan Kučera. Přestože sem nastoupil „za trest“, během jeho působení došlo k největším změnám domova. Všechen personál i děti byli zainteresováni na zvelebení domova, jeho prostředí se radikálně změnilo. Děti byly připravovány na soužití v menších skupinkách, byly přijímány vychovatelky, které byly ochotny nahrazovat dětem mámy. Pomocí sociometrických šetření byly hledány vztahy k jednotlivým vychovatelkám i ostatním dětem. Vychovatelkám mohly děti říkat „teto“ namísto neosobního „soudružko vychovatelko“. Byla připravena radikální změna výchovné koncepce, ke které došlo v roce 1966 přebudováním celého ústavu na 5 velkých samostatných bytů. Tato změna byla základem výchovného záměru – aplikace rodinného prostředí v náhradní rodinné péči. Přestavba budova byla provedena z velké části vlastními silami, podílely se na ní i děti a trvala 1,5 měsíce. Změnila se i struktura výchovných skupin. V každém bytě žily děti ve věku od 3 do 18 let, děvčata i chlapci. Výchovné metody vycházely z nejnovějších poznatků psychologie, pedagogiky a sociologie. Internátní domov se změnil na dětský domov rodinného typu. U zrodu tohoto domova stáli tehdy jako poradci PhDr. Zdeněk Matějček, PhDr. Jiří Langmayer a MUDr. Jiří Dunovský. Tento způsob výchovy dětí v dětských domovech byl nakonec uzákoněn, ale až v roce 2002.
V roce 1995 byly rodinné buňky v Sušici obnoveny, i když na jiném principu. Přicházejí sem jednak děti z Kašperských Hor, které studují v Sušici nebo Horažďovicích, a dále děti starší 15 let z DDÚ Plzeň i DÚM Praha.
Snažíme se o neustálé přibližování života dětí v DD životu v průměrné rodině. Proto jsme rádi přijali v roce 1988 nabídku od obce Chanovice na umístění 1 rodinky v samostatném rodinném domě v Chanovicích, který obec dětskému domovu bezplatně věnovala. Děti se do nového domova stěhovaly 1. února 1999. Chvilku trvalo, než si v novém prostředí zvykly a než si Chanovice zvykly na ně.
V roce 2002 se stal naším zřizovatelem Plzeňský kraj. Hned o rok později došlo k dohodě mezi PK a Městem Kašperské Hory a budova dětského domova byla převedena bezplatně do majetku kraje. Tím se začalo „blýskat na lepší časy“ co se týče oprav domu, který to již nutně potřeboval. Nejprve byla zrekonstruována střecha, pak byla vyměněna okna a opravena omítka. Všechny naše tři pracoviště se snažíme v průběhu roku co nejvíce zvelebovat, aby se tu dětem dobře žilo.
Nezanedbatelnou část (necelých 30 let!) byla součástí historie dětského domova ředitelka PhDr. Marie Kučerová, která pokračovala ve vizi svého muže pana Jana Kučery. Patří jí veliký dík za všechny ty okamžiky, milé, dojemné, příjemné i nepříjemné ba závažné, které musela zvládat a „poprat se“ s nimi během svého působení v dětském domově. Určitě se zapsala do srdcí mnoha dětí a i nadále dětem pomáhá na cestě životem jako psycholožka v našem DD.
Za uplynulých 65 let prošlo dětským domovem neuvěřitelných 1 570 dětí a bylo zde zaměstnáno několik stovek zaměstnanců. Jim všem patří veliký dík za jejich práci, která se nedá dělat pro peníze, musí se dělat srdcem.
