2. rodinná skupina

V naší rodinné skupině žije celkem osm dětí. Společně tvoříme pestrou partu, ve které má každý svoji povahu, zájmy i místo. Sedm dětí sdílí společný byt a nejstarší chlapec bydlí ve cvičném bytě hned vedle. Postupně se tam učí větší samostatnosti – plánovat si běžné povinnosti, starat se o domácnost a připravovat se na život po odchodu z dětského domova. Přes den se o nás střídavě starají tety Erika a Jana, v noci tety Šárka a Liduška. Podle potřeby se u nás objevují také ostatní tety a strejdové.

Nejstaršímu chlapci v naší domácnosti je 18 let. Navštěvuje 3. ročník SOŠ a SOU Sušice, obor zednické práce. Další chlapec navštěvuje prvním rokem SOŠ a SOU Sušice, obor elektrikář, a bude mu zanedlouho již 18 let. Jednoho chlapce máme druhým rokem na internátu v Plzni, je mu 17 let. Dále tu máme chlapce, kterému bude zanedlouho 15 let a navštěvuje devátou třídu. Nejmladšímu chlapci bylo o prázdninách 10 let a navštěvuje čtvrtou třídu. V rodince s námi žijí také tři dívky. První dívce bude na podzim 13 let, druhé dívce je 11 let a třetí dívce je 10 let.

Každé z dětí je jiné a právě díky tomu není v naší domácnosti nikdy nuda. Někdo je sportovní typ, jiný raději kreslí, poslouchá hudbu, odpočívá nebo tráví čas s kamarády. Vedeme děti k tomu, aby dokázaly smysluplně využívat volný čas, ale zároveň měly možnost vybrat si činnost podle svého věku a zájmu. U starších dětí se více zaměřujeme také na samostatnost, odpovědnost, přípravu do školy, hospodaření s penězi a plánování budoucnosti.

O společný program se starají především tety, které se snaží vymýšlet různé aktivity, výlety a zážitky. V zimě rádi bobujeme a sáňkujeme a teta Jana bere děti také na lyže. V létě využíváme bazén na našem dvoře, který je zároveň upravený jako dětské hřiště s houpačkami a pískovištěm. Nezůstáváme ale jen doma. Jezdíme k vodě, na koupaliště, chodíme k řece, vyrážíme na kole, na procházky a za zvířaty. Oblíbené jsou i pěší výlety po Šumavě a návštěvy nedaleké Sušice, kde trávíme čas například na Santosu. Máme rádi přírodu a snažíme se dětem ukazovat, že zajímavý program nemusí být vždy spojený s velkými výdaji. Často stačí vyrazit do okolí, připravit společnou hru, hledat poklad nebo si dát malý výletní cíl. Na některých místech trávíme i více času, opékáme i vuřty.

O prázdninách děti podle možností jezdí na tábory, pobyty, výlety nebo tráví čas se svou rodinou. Důležité jsou pro ně také vztahy s kamarády a možnost udržovat běžné sociální kontakty mimo dětský domov. Mezi školní a mimoškolní aktivity patří například judo, kreslení, fotbal, Jonáš. Zájmy se samozřejmě průběžně mění podle věku a toho, co děti právě baví. Když je špatné počasí, každý si hledá činnost podle své chuti. Děti sledují televizi, pohádky a animované filmy, hrají hry, poslouchají hudbu nebo tráví čas na sociálních sítích. Využíváme také sportovní sál, který je součástí našeho domova. Snažíme se přitom hledat rovnováhu mezi elektronikou, odpočinkem, pohybem a společnými aktivitami.

Součástí běžného života je také péče o domácnost. Společně uklízíme, pereme, pomáháme s vařením a pečením, staráme se o své věci a učíme se dodržovat pořádek. Děti vedeme k tomu, aby podle svého věku zvládaly stále více činností samostatně. Nejde jen o samotný úklid, ale také o schopnost domluvit se, rozdělit si povinnosti, dokončit započatou práci a nést odpovědnost za své rozhodnutí. Stejně jako v každé větší rodině se ani u nás nevyhneme hádkám, nedorozuměním nebo chvílím, kdy se někomu nechce plnit povinnosti. Učíme se ale problémy řešit, omluvit se, respektovat druhé a znovu spolu normálně fungovat. Vedle pravidel a povinností je pro nás důležitá také legrace, společné zážitky, pocit bezpečí a vědomí, že se děti mají na koho obrátit.

I když děti nemohou vyrůstat doma ve svých původních rodinách, snažíme se, aby v naší skupině měly co nejvíce běžného rodinného života. Tety a strejdové se jim snaží být oporou, povzbuzovat je, nastavovat hranice a pomáhat jim v situacích, které samy ještě nezvládnou. Na péči a různých zážitcích se podílejí také dobrovolnické organizace, nadace a spolky, například Dejme dětem šanci, Spolu dětem a další lidé, kteří děti podporují nebo je zvou na různé akce. Díky tomu mohou děti zažívat nové věci, rozvíjet své zájmy a získávat zkušenosti, které se jim budou hodit v dalším životě.

3. rodinná skupina „U Tamči a Marušky“

V současnosti žije v naší rodince 4 kluci a 3 dívky. Nejstarší mladík je plnoletý, v dětském domově bydlí v samostatném bytě, kde se připravuje na plynulý přechod do života. Přestože by s námi nemusel trávit mnoho času, někdy si rád chodí do rodinky povídat, pobýt a poměrně často i pomoci. V průběhu loňského roku si vyzkoušel práci jako dobrovolník pro Charitu ve volnočasovém klubu Jonáš. Nyní je ve 3. ročníku SOŠ a SOU Sušice, kde se vzdělává v oboru Pomocné zednické práce.

Další chlapec navštěvuje 8. třídu základní školy. Je mu 13 let, rád tancuje, má za sebou několik úspěšných účastí na soutěžích včetně nedávného mistrovství Evropy. Rád si dělá věci po svém, baví ho být středem pozornosti, testovat hranice. Pokud není s kamarády venku, jsou jeho světem počítačové hry. Nejstarší dívce bude 13 let, i když by to asi mnozí nehádali. Ráda pomáhá tetám s úklidem, ale ve skupině chlapců se neztratí, umí být pěkně divoká. Když může, zpívá nebo natáčí videa, chtěla by tančit, její tajnou vášní jsou umělé nehty. Ráda hromadí oblečení. Spolu s mladšími dívkami chodí občas do kostela. Dalšímu chlapci bylo letos 12 let. Má rád, když je kolem legrace, i když poměrně často přestřelí. Baví ho fotbal, kolo a parkour. Chtěl by se podívat Pardubic, kde bydlí jeho největší idol. Nejmladšímu z chlapců je 11 let. Kdyby mohl, prožil by život na ulici nebo někde, kde to pořád žije. I když je to veliký vztekloun, podobně jako ostatní děti touží po tom, aby ho měl někdo rád.

V průběhu školního roku k nám přibyla dvě děvčata. Starší půjde po prázdninách do školy, těší se, že konečně bude umět číst. Je zvídavá, ráda tančí, hezky maluje. Je ale také velice hlasitá, někdy působí, že chce vše říct na jeden nádech. Doufáme, že se v bezpečném prostředí naučí důvěřovat, že bude vyslyšena. Nejmladší z naší rodinky (a nyní i z dětského domova) je 5 let. Je to naše sluníčko, i když umí být i pěkně svéhlavá. Krásně maluje, miluje sladkosti.

Kromě tety Tamči a tety Marušky k nám patří ještě noční tety Pavla a Alena, ale i ostatní tety a strejdové. Rádi zajdeme za tetou Simonu, která u nás dříve dělala noční tetu. Nadále se staráme o dvě morčata, která bydlí u tety Tamči na zahradě.

Všechny nás baví pohybové aktivity, výlety do přírody a měst, zpěv, tanec, poslech hudby. Jezdíme na kolech, koloběžkách, plaveme. Většina z nás touží jet k moři. Jestli si něco přejeme? Každý z nás by si přál normální rodinu a být doma. Ale když už to nejde, jsme rádi tam, kde nás mají rádi. Pro některé z nás se dětský domov domovem stal.

5. rodinná skupina

V naší skupině žije osm dětí – od našeho prvňáčka až po naše nejstarší slečny. Každý je jiný, každý má svou hlavu a každý den u nás přinese něco nového. Jedno je ale jisté – u nás se nikdo nenudí a o objetí není nikdy nouze.

Jsme totiž hodně srdečná parta. Máme rádi společnost, smích, povídání a hlavně pořádné objetí. Někdy stačí jen přijít, obejmout se a hned je svět o něco hezčí. A když je náhodou den, kdy se něco nedaří, objetí funguje lépe než dlouhé vysvětlování.

Rádi tvoříme z keramické hlíny, šijeme, pečeme a vaříme. Při tvoření vznikají krásné výrobky, v kuchyni zase dobroty – a občas i pořádný nepořádek. Ale ten k domovu, kde žije plno dětí, tak nějak patří.

Kluci milují fotbal a když je příležitost, už jsou s míčem na hřišti. Velkým zážitkem jsou také návštěvy jízdárny v Buršicích, kde se děti věnují koním. A protože žijeme v krásném prostředí, rádi zrážíme na výlety a poznáváme Šumavu. Díky spolupráci se Šumavskými cestami máme možnost zažívat spoustu krásných chvil.

A nad tím vším drží naši malou domácnost teta Janička a teta Renča. Dvě tety, osm dětí, spousta smíchu, povinností, někdy trochu chaosu…..ale především hodně lásky, pochopení a objetí. Protože právě o tom podle nás domov je. Ne o dokonalosti, uklizených pokojích a tichu. Ale o tom, že se máte kam vrátit, někdo vás obejme, vyslechne, zasměje se s vámi a řekne: “ To zvládneme.“

6. rodinná skupina "U Simči a Ály"

Naši rodinku tvoří dvě děvčata a čtyři chlapci. Nejmladšímu je 10 let a nejstarší 18 let.                 

Teta Simča a strejda Ála se o nás starají ve dne a večer nás k spánku uloží teta Alena a Pavla.

Během roku se učíme a vzděláváme, ale také vyplňujeme volný čas sportem a jinými aktivitami. Rádi hrajeme fotbal, florbal, jezdíme na kole a na koloběžkách,tančíme, plaveme. Hodně se  těšíme na akce Prahy Újezd, na které jsme zváni od pana starosty Václava Drahoráda a je tam o nás vždy pěkně postaráno.  V zimě bobujeme a stavíme sněhuláky a sněhurky. V létě zase jezdíme na výlety a na tábory, kde se také pěkně vyřádíme. Od sportu si odpočineme zpěvem nebo kreativní zábavou jako je kreslení, tématická výzdoba našeho bytu. Po létě se zase vracíme do svých pokojíčků a opět máme povinnosti. Učíme se, vaříme, uklízíme, pereme a také trochu zlobíme. Děkujeme všem co na nás myslí, pomáhají a podporují nás. DÍKY!

V rodince Chanovice je nás sedm, čtyři kluci a tři děvčata. Nejmladšímu z nás je sedm let, nejstaršímu chlapci sedmnáct. Děti navštěvují základní školu v Chanovicích a střední školu v Horažďovicích, obor opravář zemědělských strojů.

Snažíme se stále žít aktivně a volný čas vyplňovat sportem, tvorbou a různými aktivitami. Hrajeme fotbal, basketbal, jezdíme na kolech, tančíme, zpíváme, recitujeme. Kluci občas zkouší své dovednosti na skateboardu, děvčata na kolečkových bruslích. U domu máme zahradu s posezením, pískovištěm, trampolínou a kolotočem, kde si nejmladší děti rády hrají. Pro větší kluky přibyl i nový koš na basketbal. Zahrada je ale také spousta práce – pomáháme hrabat listí, udržovat živý plot kolem našeho pozemku. Během roku sklízíme vlastní třešně, rybíz, angrešt, švestky a na podzim i jablka.

Se školou jezdíme pravidelně na divadelní představení. Spolu s tetami se staráme o to, aby náš život v domově byl co nejveselejší. Slavíme společně narozeniny, svátky, Vánoce, Velikonoce. V okolí naší rodinné skupiny se nachází mnoho krásných rybníků, lesů, rozhledna a skanzen. Když nám přeje počasí, chodíme na procházky, sbíráme houby, lesní plody, v létě se v rybnících koupeme a v zimě na nich bruslíme. Navštívili jsme akvapark v Horažďovicích. Rádi chodíme na dětské hřiště a na venkovní posilovnu u sportovního areálu naší obce. Jeden z nás chodí občas trénovat tenis.

Pomáháme tetám s vařením a nakupováním, praním a žehlením, uklízíme si pokojíčky, staráme se o zahradu. Umíme třídit odpad. Máme v domě nádoby na papír a plast. Vždy vše odvážíme s tetami do místního sběrného dvora.

Kalendářní rok tradičně začínáme zapojením do Tříkrálové sbírky. Tentokrát jsme vytvořili dvě skupinky koledníků, aby pro nás nebyla koleda v chladném a sychravém počasí tak náročná. Společně s tetami jsme obešli celou vesnici s pokladničkou od charity. U každých dveří jsme zastavili, popřáli hezký nový rok a předali drobný dárek.  Jsme rádi, že můžeme alespoň trochu pomoci potřebným. A většina lidí z obce na nás čeká, někdy i s občerstvením nebo sladkostí.

Jeden z nás se zúčastnil lednového pochodu, který pořádá obec Chanovice. Chodit i běhat nás baví. S našimi přáteli z Blatné jeden chlapec ušel i kratší trasu v rámci Horažďovické padesátky. Zapojili jsme se do běžeckých závodů v Blatné, kde jsme obsadili druhé a třetí místo.

Zapojili jsme se do Potravinové sbírky. Čtyři z nás byli skoro celý den v obchodním domě Albert a pomáhali vybírat potraviny pro potřebné. Část výtěžku připadla i naší rodince.

O prázdninách byly děti na letních táborech. Navázaly zde nová přátelství a vrátily se se spoustou zážitků. Spolupracujeme s hostitelskými rodinami, které nás navštěvují, pořádají pro nás výlety a různá překvapení.

Pan Falber a přátelé z Prahy nás pozvali na výlet. V sobotu ráno jsme odjeli s tetou do Plzně. Na parkovišti před ZOO na nás čekal pan Falber a ostatní kamarádi z Prahy. Byli jsme velká skupina, 17 dospěláků a dětí. Nejprve jsme navštívili Zoo, v krásné restauraci Na statku si každý mohl vybrat oběd. Po obědě už jsme se nemohli dočkat prohlídky Dinoparku. Tam to bylo moc fajn. Viděli jsme také 3D film. Po cestě z Dinoparku jsme si prohlédli další část Zoo, žirafy byly opravdu blízko. Naši kamarádi z Prahy byli v Plzni v ZOO poprvé. Byl to krásný den, na který budeme všichni vzpomínat.    

Manželé Zdychyncovi nás i letos pozvali na řeku Otavu. Jeli jsme ze Sušice do Horažďovic. Sešli jsme se v Sušici u řeky Otavy, došli do půjčovny pro lodě a rozdělili posádky. Náš cíl byl Horažďovice. Na lodích nás jelo celkem jedenáct. Sluníčko nesvítilo, voda byla studená, ale to nám náladu nepokazilo. Stavěli jsme v kempech na občerstvení, v cíli jsme si dali zmrzlinu. Všichni jsme byli unavení, ale spokojení, byl to krásný výlet.

Jiřina a Leszek tři z nás vzali na dva jednodenní výlety – do Majalandu v Praze, kde jsme si celý den užívali na atrakcích a měli jsme výborný oběd.  Laser game v Písku byl cílem druhého celodenního výletu – opět jeli tři z naší rodinky a zcela nové zážitky se jim moc líbili.

Nejstarší chlapec získal svého Patrona. Ten ho vyzvedává každý měsíc na jednodenní výlet. Má tak možnost poznat blízké i vzdálenější okolí. Hlavně oceňuje aktivity bez menších dětí, užívá si klid a je spokojený, že má dospělého jen pro sebe.  

Poslední prázdninový týden jsme strávili společně v penzionu na Lipně. Samostatný apartmán nám poskytla paní Pavlovská. Navštívili jsme Království lesa, byli jsme na bobové dráze. Jeli jsme přívozem do Frymburka a prohlédli si město, Další pěkný výlet autem byl do Vyššího Brodu a pěšky jsme poznávali okolí této vodní nádrže, kde jsme se také koupali.

Od září se jeden z nás účastní plaveckého kurzu, organizovaného místní základní školou. Jedna dívka začala navštěvovat ZUŠ Horažďovice, hudební obor. Nejstarší chlapec se letos pokusí získat řidičský průkaz a čekají ho závěrečné zkoušky.

Na začátku prázdnin jsme museli celý náš dům vyklidit a začala jeho rekonstrukce. V loňském roce byla na našem domě udělána nová fasáda, před tím nová střecha a nyní probíhá změna největší – získává nový vzhled vnitřek domu – předělávají se elektrické rozvody, provádí se protiradonová opatření. Čekají nás nové pokoje, jídelna, koupelny!!!. Už se moc těšíme.

Děkujeme všem našim přátelům a příznivcům, kteří nám fandí a podporují nás.

Rodinka "U rybiček"

V dětském domově v Sušici funguje rodinná skupina, které děti láskyplně říkají „U rybiček“. Ve skupině se o děti starají dvě milé a laskavé skupinové tety – teta Kája a teta Ilonka. Jejich hlavním cílem je dětem dávat lásku, podporu a vše, co potřebují k tomu, aby se cítily bezpečně a šťastně.

Rodinná skupina je různorodá a plná aktivních dětí. Nejmladším členem je devítiletý chlapec, který navštěvuje judo a skaut. Ve skupině má ještě tři sestry – jedenáctiletou, dvanáctiletou a čtrnáctiletou. Tyto holky mají rády hudbu, zpívají, tancují a jsou z nich šikovné hospodyňky.

Dále ve skupině žije patnáctiletý chlapec, který rád sportuje – hraje fotbal a florbal. Sedmnáctiletý chlapec je zase typický svou ochotou pomáhat všem kolem, ale zároveň si váží svého klidu a chvílí, kdy si může odpočinout. Poslední členkou skupiny je osmnáctiletá slečna, která už žije na cvičném bytě a připravuje se na život mimo dětský domov.

Celá rodinka je šikovná na ruce – společně vyrábí krásné výrobky na velikonoční a vánoční obchůdky s nadací Albert, a tím nejen rozvíjí svou tvořivost, ale také přináší radost ostatním. Kromě toho děti rády jezdí na společné výlety, které jim přinášejí spoustu zábavy, dobrodružství a možnost poznávat nové věci.

Ve skupině „U rybiček“ převládá klid, pohoda a láska. Každý den je plný společných chvil, smíchu, podpory a občas i výletů – přesně toho, co děti v životě potřebují nejvíce. Tety Kája a Ilonka se starají o to, aby děti cítily, že mají doma bezpečí a spoustu lásky, a aby mohly každý den růst a rozvíjet své schopnosti

Rodinka "U Kočiček"

Rybičky popsaly, jak v Sušici bydlíme :-). Co můžeme dodat? Oni bydlí dole a my nahoře. My máme trošku větší byt a tak nás tu může být maximálně osm. V současné době je nás osm, stejně jako u rybiček, pět holek a tři kluci. Skoro všichni chodíme do základky, jedna z dívek do nultého - přípravného ročníku ZŠ a jeden kluk se učí druhým rokem kuchařem.

V rodince žijeme tak, jako v každém obyčejném domově. Ráno nás probudí teta, umyjeme se, oblečeme, usteleme postel a teta nám zatím připraví něco dobrého k snídani a svačinu do školy. Obědváme ve škole. Když přijdeme domů, dáme si odpolední svačinu, uděláme si úkoly. Každý máme nějakou domácí práci, tu děláme vždycky týden a pak se to vystřídá. Když si všechno splníme, můžeme jít ven za kamarády do města. Kluci mají několikrát v týdnu fotbal, chodíme do kroužků ve škole a nebo do Střediska volného času ve městě.